AGNES:
Touha má je zvrácená,
kdo utiší její hlad!
Vrať se lásko ztracená,
ať ti můžu všechno dát!

Proč mi bůh dal moje zvláštní představy?
Jenom snít už mě dál nebaví.
Kdy už přijde Krysař zase zpátky sem?
Kdy už spolu daleko utečem?

Vždyť já čekám na probuzení.

Budem spolu věčně žít
vírem tanců šílených!
Jen ty mi smíš ublížit!
Tvoje láska není hřích.

Tak se vrať pro svou Agnes ubohou!
Dokud ještě vůbec stojím na nohou.
Netrap tu, který dal jsi svůj slib!
Nebo zemřu a třeba mi bude líp!!!
Co když se zítra už nevzbudím?

Cítím, že je blízko.
Přece se nedopustím takovéhle zrady.
Smrt ať si lítá nízko,
nikdy se neotočím ke Krysaři zády.

Kdo temnoty se bojí,
tak třeba do ráje se nikdy nepodívá...
Ať to co chce stojí,
já budu čekat, dokud ještě budu živá.

Určitě je tady,
slyším svýho srdce hlas.
A mne odvede si odtud,
až přijde správný čas.