Ze všech těch dní ospalých
Ze všech těch míst zbořených zdí
Prašnou krajinou s mraky v očích
Kolikrát šel jsi sám.
Máš v zádech tu zášť
A z únavy plášť
Ale víš že svoji touhu už neztratíš
Ta může tě splést
Chceš jednou z těch cest
Přesto jít
Dokud se v dálce nespojí.
Jak noční pták poletíš
Nad krajinou slunce je níž
Celá staletí nás teď míjí
Ty to víš.
Máš v zádech tu zášť...
