Sedívám tak s kytarou, je nad ránem a každej šel už spát,
kolem sebe příběhy a tváře lidí, který bych měl znát,
každej z nich má svý a já si malej kousek jen pro sebe vzal,
kolem jen ty pravý, co jsem s nima za ty dlouhy roky hrál.
Ten jeden mířil k oblakům a druhej pro svou skromnost nešel dál
a ten co znal jen problémy a další , co se pořád všemu smál.
Jsou ve mně , jejich domovem je jiný město , nebo jinej stát
a třeba druhá strana světa , jistý je , že mám je pořád rád.
R: Tak mám velký přání a čas nezabrání
mít tu jak dřív tváře důvěrně známý.
To jsou tajný touhy a roky tak dlouhy ,
ten obraz mám před sebou, velkou sílu mi dává.
Solo (R)
R: Tak mám velký přání ...
Solo (R)