Až mě jednou potká ten, kterej neptá se, ale jenom odpovídá,
tak ho vezmu na pár piv někam, kde se vůbec nikdy nezavírá.
Nejdřív budem tiše pít do nepoznání,
a taky trochu klít na svítání.
Potom budu se ho ptát na všechno, o čem nemám ani zdání.
R: Proč nad ránem se asi procitá,
proč nebe se s hvězdama dotýká,
rej spanilejch víl,
proč ani na pár chvil neuvidím.
A když všechno budu znát, tak zaplatím a řeknu: "Milej pane",
to je všecho sice hezký, jenže co s tím, když nic není nepoznané.
Když vím co se stalo, co je teď, co přijde,
co je za nebem, co v zemi a co v lidech.
Takže bylo mi ctí a dveře nechám zvenčí zavřené.
R:
