1.Hřbitovní kvítí nesu tam,
kam občas chodím a kde vzpomínám,
vzpomínám na holku co měl jsem rád,
je to už dávno,co já jí musel sbohem dát.
2.Teď náhrobní kámen stojí tu,
a pod ním svíce co za čas dohoří,
rámeček s fotkou visí tu,
a zní známá tvář ke mě hovoří.
3.Co dcera,jak si jí vychoval,
říkám snad dobře,vždyť slovo jsem ti dal,
roste nám jak z vody a dospívá
na mámu svou často vzpomíná.
4.Pak položím kvítí co v ruce mám,
pohladím fotku slzu z ní utírám,
zapálím svíčku na hrob jí dám,
je to už dávno,já přesto vzpomínám.
(:Proč osud je tak krutý,podle čeho soudí a vybírá,
proč mladý člověk s chutí žít,tak brzy umírá.:)
"Po opakovačce po slově žít pausa"
