1. Letí vrána, letí vzduchem,
nepospíchá, šetří síly.
Jedním okem, jedním uchem
sleduje co ostatní vrány.

2. Taky letí, taky letí,
druhá vrána, třetí vrána.
Nespěchají, šetří síly,
ještě dlouho poletí vzduchem.

3. Letí vrány, letí, letí,
nepotí se, vzduch je chladí,
letí dlouho všechny spolu,
jedna vrána jako druhá.

4. Na chvíli se vystřídají,
první vrána už se cítí
unavená, unavená,
tak se schová na konec hejna.
Letí, letí, letí, letí ...
Letí, letí, letí, letí ...
Letí vrány, letí, letí,
ještě pořád letí vzduchem.
Nic si spolu neříkají
unavené černé vrány.
Až si najdou dobré místo,
sednou si a budou klidně spát.