Klejte si mě.
Aťsi sinám.
Žádám na truc nejít jinam.
Chci své psy.
A chci své vlky.

Sněžná zem si
k autodafé
Bude mlít svý bílý kafe-
A já plakat
do pomlky.

Noc jak kanár pupci s mašlí!

Mlčte si mě.
Aťsi scházím.
Chci jen saně kryté mlázím.
Pruhem na sníh
psal sám Pámbu.

Píšu, píšu
ortel zimy.
Zem pod rýmy obkročnými
omývá si
hambu.

Den sloupový. den dórský chrám.

Bijou zvony,
kosti bijou…
leč kohouta nezabijou -
toliko k márnicím stezka jak lineál.
a na nebi nad vinicí
purpurovou cyrilicí

Dátum konce světa!
A Licoměřsko spí.


Klejte si mě.
Aťsi sinám.
Žádám na truc nejít jinam.
Chci svou hůl.
A čtyři stěny.

Mlčte si mě.
Aťsi scházím.
Žádám jen tu cestu k hrázím,
odkud slyšet
zvony z Týna.

Bijou zvony,
kosti bijou
…leč kohouta nezabijou -

Nikde kočár.
Nikde ženich.
Kolik je nás pomatených?
Vedou nás špalírem ze dveří ústavu,
kape nám za futro,
kape nám na hlavu.

Jdem,
jak bychom táhli z moře.

Chodí, chodí
Kukulíni,
chodí, chodí dokola,
stříhají nás v soudní síni,
škrábou si nás
jako svini.
Dohola.
Letí vlásky,
letí letí, litujou se nad zemí.

Noc je prosvícená jako vajíčko!