1. Zašeptání, že odcházíš, jak nůž v zádech zůstává,
usínání bez doteků bdění dlouho spoutává,
odcházíš, a já nevím, kam, a asi marně se teď ptám.
R: Proč jen vlny jdou už za lodí tvou,
když slané jako mé slzy jsou,
proč za oceán a proč pluješ sám,
vždyť prázdné dlaně bez tebe mám.
2. Zašeptání, že se navracíš, změní půlnoc v denní jas,
však tvoje touha, která zůstává, nikdy nepředhoní čas,
i já se ráda všeho vzdám, jak široký je oceán.
R:
*: Šeptals' mi krásně, bláznivě, že máš mě rád,
šeptals' mi něžně, mazlivě tisíckrát,
šeptej mi snadno, slova lžou, třeba mi odsud pomůžou.
R: + zašeptání ...
