Je tak hezké dlouho spát
a pozdě vstávat, zvolna kafe v hrnku míchat,
houpám se v křesle a čas utíká.
Zahálka je opiát, který si dávám,
když je všechno kolem zticha,
houpám se v křesle a nic neříkám.
Zpřádám, plány,
a každý z nich vzniká a hned zaniká.
Zpřádám, plány,
a houpám se v křesle a čas utíká.
Ptáš se, jestli mám tě rád,
no to se ví, co je to za otázku,
veř mi, houpám se v křesle a čas utíká.
Z citů skládat reparát,
to nemusím, to přece poznáš mezi dveřmi,
houpám se v křesle a nic neříkám.
Zpřádám, plány,
a každý z nich vzniká a hned zaniká.
Zpřádám, plány,
a houpám se v křesle a čas utíká.
Má to vůbec smysl psát,
o tomhle píseň, když se v ní tak málo děje,
houpám se v křesle a čas utíká.
Možná je to plagiát, to netuším,
kdo ví co písní na světě je,
houpám se v křesle a nic neříkám.
Zpřádám, plány,
a každý z nich vzniká a hned zaniká.
Zpřádám, plány,
a houpám se v křesle a nic neříkám,
houpám se v křesle a čas utíká,
houpám se, klimbám a nic neříkám,
houpám se a čas utíká.
