1. Proč si říkám, že jsem král s trnovou korunou,
obývám hrad a jsem v něm sám,
|: jen myšky na hraní a tucty bílejch paní :|
v kazajce svěrací mám.
R: Mazlím se s tichem a je mi krásně,
po zdech si kreslím útržky snů.
K ránu mě napadaj' lyrický básně,
na dveřích cedulka Nevcházej, stůj.
2. Co asi dělá svěží vzduch, můj přítel jediný,
uzavírá kolem mne kruh
|: a vesele si létá a ubíhají léta :|,
vlečou se vteřiny.
R: Dívám se vokýnkem, jak venku sněží
a všude kolem mne je něžný klid.
V tichu si vybavím vrcholky věží,
pod ně si postavím, co bych chtěl mít.
3. Chtěl bych mít gumu se slonem a papír k přiznání,
že všechno bylo nahonem,
|: slon po papíře skáče a mně se dobře pláče :|,
když nový den vyzvání.
R: Ze stěny mizí útržky básní,
tužka se vypsala, rána jsou zlá.
Byli jsme veselí a byli jsme krásní,
už zase píšu, to, co se má.
4. = 1.
