1. Uličkou lásky jde zrzavá Magda
a hlasy mužů se táhnou jak med:
"je t'aime" a "wieviel" a "skolko" a "kagda",
a ona zavrní: pět set a hned,
na ten svůj sex-appeal není tak drahá,
svlíkám ji očima pátý den už,
do mejch snů přichází nádherně nahá,
já se dnes rozhod' jak pravý muž.
R: Sáhnul jsem pro pět set do knížky vkladní
a jdu k ní - k bohyni, k dívce snů mých,
svatozář zrzavá vznáší se nad ní,
a já si připíšu báječný hřích.
2. Už kroužím kolem ní jak průvan v bytě,
už kroužím kolem ní jak vilný vrah,
ona hned "mein Schaffer, mein lieber, was, bitte",
a já jak frajer jsem do kapsy sáh',
držím pět bankovek, už je mám v hrsti,
já platím hotově - poslužte si,
vzala je štítivě mezi dva prsty,
pak se mě zeptala, co vlastně chci.
R: Prohlídla si mě jak přírodní úkaz,
znáte to - člověk má pocit, že sní,
když jsem chtěl předložit občanský průkaz,
kývla, že jdeme, a já jsem šel s ní.
3. Táhla mě za sebou, no, to jsem koukal,
ulice, na konci dům a v něm sklep,
abych se do dvířek přes pupek vsoukal,
musel jsem předvést děsivý dřep,
zůstaň stát u dveří, dál ani krok,
řekla a usedla za počítač,
jó, milej, sorry, please, pokrok je pokrok,
nejdřív si ověřím, co ty jsi zač.
R: Počítač - zmetek jen vyplázl jazyk,
vyplivnul disketu, ohrnul ret,
škrtlo v něm, bliklo, až zapomněl Basic,
a já si neužil za svých pět set.
