Hádal mezi řádky,
ten kdo zkoušel číst,
z tvý dlaně tam a zpátky
a nebyl ničím jist.
Bývá osud vratký,
říkal prozatím,
tvý vlaky dávno jely,
jízdenky neplatí.
Stává se nejednou,
že do tmy nevidíš,
že slova, která tu zněla,
jsou prach a jenom skrýš.
Že se ti těžko vzdává,
a těžko odchází,
to z tvojí ruky hádám,
z tvých čar a nesnází.
Že mnohé splácíš málem,
někdy se může zdát,
ať chudý, nebo králem,
pořád se učíš hrát.
