V dlaních čáry ví co je nám souzený,
je dobře, že v nich neumíme číst.
Při lámání chleba, když se nám nic nedaří,
za to může osud, si v klidu můžem říct.

To už je všechno dávno - 15 let a možná víc,
kdy mé heslo bylo: po nás potopa, dál nic.
Kolikrát jsem se jen vysmál tonoucím v obavách,
o mou duši, tělo, o věc, na kterou jsem sáh.

Už vím, že doma není nikdo dobrým prorokem,
teď tonoucí jsem já, těžko hledám pevnou zem.
Karta se jen otočila, marný nad tím klít,
čeká to i mou dceru a tak to snad má být.