Voduna
Proč má ta hvězda jasnou tvář
Proč hvězda má
Proč má hvězda největší zář,
když padá a zvoní hrana.
Proč má
Proč má bolet ta chvíle nových nadějí.
Teď touhám mým
Touhám teď mění kalnou vodu na jasný víno bílý.
Má všechno má svůj čas
A svoje místo
Svou má hranici každá chvíle
nikým nepozvaná
Svou má
svou má hranici však i ten
čas jenž zvaný máj.
Pod sluncem má
Vše má pod sluncem svoji hodinu a jasný místo bílý.
1. sloka
Dlaň se svírá snad schází i víra,
kamsi zmizel ten kdo tu ještě včera hrál,
každému jednou se po okraj naplní míra jó,
v srdcích těch, co si ji hlídaj bude hrát dál.
Dál ji bude zpívat dál
2. sloka
Až se zjeví nad hlavou zase černej mrak,
věštíc: „budu házet nejmíň kamení“
pak srovnej záda klidně houkni: „kámo čas je teď,
vyklidit pole na mý jasný znamení“.
Má všechno má svůj čas
3.sloka
Jak to bývá přece jen se mraky vodou naplní,
pak spustí se k nám z milosti déšť,
potom zas cesty bez prachu, bez bláta,
povedou tě na místa odkud kráčíš a kam jdeš.
Má teď hvězda jasnou zář
