Veď mě dál jen dál
kdyby dým vítr vál
i kdyby bílý dým vítr vál jen vál.
Ruku svou jen svou
drž pevnou nade mnou
i kdyby sněhy tály lavinou.
Kolem tela krída
tou špínu nesmejou
a ti, co nás hlídaj
se dávno nesmejou
až si sectou rány
ty co braly z cesty nám
nebudem se ptát, kdo je víc a kdo je zván.
Ved me dál jen dál...
Mužou z ruky mi hádat
kde jednou dojde mi dech
nekdo dal a nekdo snad má dát
mi náklad, co má na zádech
já nebudu krivit váhy, nejsem
otrokem cizích snu
ani otrok cizího mínení, napríc osudu svýmu jdu.
Ved me dál jen dál...
Lidem vzkaž, až zacnou o mne lhát
jen ten, kdo na mém míste byl, ten muže kámen brát
válcit s morem sluvek
je horší než s vetrným mlýnem,
jsem prekrocen vlastním stínem,
tak jak drív tolikrát.
