Nebe to ví
a lidem nebudu se zpovídat...
Raimond mě nes v náručí
a říkal – mám tě rád.
Chtělo se mi brečet a chtělo se mi smát
chtělo se mi šaty roztrhat
a vyhodit je k temné obloze
a teplý letní vítr
by do nich začal vát...
Odlétly by jak padlí andělé –
a byli jsme děti – najednou dospělé.
Odlétly by jak padlí andělé –
byli jsme děti – najednou dospělé.
A já chtěla strašně
utonout v té divné bolesti
a krví trávu požehnat...
Mé hlasy řekly: Ne, ne, ne...
To se nesmí stát!
A já se začla bát.
Mám v sobě tolik lásky
a nesmím ti ji dát.
Mám v sobě tolik lásky
mám v sobě tolik lásky
musím ji nepoznat!
Hlasy mě volaly
a volat nepřestanou...
V Lotrinsku, v Champagne, v Domrémy
noc hořce voní vínem...
Je těžké zůstat pannou...
Mám v sobě tolik lásky
a nemím ti ji dát!
Mám v sobě tolik lásky!
Mám v sobě tolik lásky
a nesmím ti ji dát!
Mám v sobě tolik lásky!
Mám v sobě tolik lásky
musím ji nepoznat...
