Nocí zvláštní míhají se stíny,
co dobře ví, že chci zůstat s tebou.
A hloupé zdají se být rýmy,
co ti poví touhu zůstat s tebou

Znám malé království, v něm smutný je
hrad, směšná princezna, co má tvoji
tvář. Křehké tóny skryté harfy teskní
tam – tichý útěk prolhaným snům.

Kolik lístků vánek v řece zkoupá,
než pochopíš, že chci zůstat s tebou.
Lehké chmýří pampelišek stoupá,
letí ti říct, že chci zůstat s tebou.

Lásku mou nemůžeš teď na dluh jen brát,
já už dál sám nechci hrát.
Zkus vzít kousek štěstí, co se nepočítá,
malý zázrak průzračných dnů.

Tak hrej, tak hrej
svoji píseň beze slov,
co znám jen já.
Tak hrej, tak hrej,
svoji píseň celou, tak hrej.

Mám v očích skryté přání,
tajenku znám – chci zůstat s tebou.
Smíchem, co můj smutek chrání
zastírám dál touhu zůstat s tebou.

Známou pověstí teď musí se stát
příběh strun, které odmítly hrát.
Modrý úsvit má tu moc báseň psát,
z něžných slůvek sestavit trůn.

Tak hrej, tak hrej
svoji píseň beze slov,
co znám jen já.
Tak hrej, tak hrej,
svoji píseň celou, tak hrej.

Příběh strun, které nesmí hrát.
Lásku mou nemůžeš na dluh brát.
Lásku mou nemůžeš teď na dluh jen brát,
tichý útěk prolhaným snům.