Vítá stíny málo sdílný,
bílé stíny bílých zdí.
Dům je prázdný – východ žádný,
pláčem vchází souhvězdí.
V dálce zívá město lhářů,
smích a výsměch míň už zní.
Ústa svírá – má dost snářů,
má dost sítí, trápení.
Sám se ztrácí, ztrácí zájem
stoupat k výškám, k úspěchům.
Má svůj zámek – zámek stínů,
má svůj útěk – prázdný dům.
