1. Bosý trávou jsem šel průzračným ránem,
když den na loukách květy otvírá,
a tam spatřil jsem stát svoji pravou lásku,
jak se smutná o kmen vrby opírá.

2. Šel jsem k ní a z dálky jsem jí mával,
šel jsem blíž, abych svou lásku přivítal,
když však vzhlédla, já spatřil slzy v jejích tvářích,
řekla:"Milý můj, ty jsi mě oklamal."

3. "Vem si zpátky prstýnek, co dals' mi z lásky,
tenkrát, když jsi svou věrnost přísahal,
sliby tvé odnes' vítr na travnatých pláních,
přešel rok, a ty sis jinou dívku vzal."

4. Jestli můžeš, tak zkus mi odpustit, má lásko,
co budu žít, já toho budu litovat,
člověk sám v neštěstí se jenom těžko brání,
ty však víš, nepřestal jsem tě milovat.

5. V dlouhých nocích, kdy spánek nepřichází,
jen obraz tvůj mi před očima vyvstává,
v náručí chci tě mít, však najednou se ztrácíš,
já ve snech svých tvé jméno do tmy šeptávám.