Byl večer, úzkým údolím lord Gordon na koni jel
Den temný byl a na západě zhasínal, když zpět se navracel

Kde se cesta stáčí k pobřeží, tam dívku uviděl stát
Ach pomoz, pane, kůň se zranil ve skalách a nemůže už vstát

Můj otec je Lord z Abersfield a každý v kraji ho zná
Má 600 akrů půdy a tři dcery má, z nich nejstarší jsem já

Má krásná paní, je mi ctí tě pozvat na svůj hrad
Tam dceru Lorda z Abersfield chci uvítat, tam pohostím tě rád

Po sedm dalších týdnů tam s dívkou přebýval
A tím víc jejím půvabem byl okouzlen a víc ji miloval

Teď musím odplout, lásko má, na měsíc a na sedm dní
Ty vrať se k svému otci a vše přichystej na náš den svatební

Však celý měsíc uplynul a po něm i sedm dní
Lord Gordon zpět se ke své milé nevracel, on nevracel se k ní

Ten večer branou hradební černý jezdec na koni jel
Den temný byl a na západě zhasínal, když branou projížděl

„Já z přístavu tryskem přijíždím, koně bodám do slabin
Lord Gordon se svým korábem se potopil a klesl do hlubin“

Když dívka zprávu vyslechla, v tváři bledá, jak její šat
Tak vyšla až na horní ochoz na hradbách a zůstala tam stát

Pak krok a skok a větru hluk její výkřik pohltil
O hroty skal se roztrhal šat svatební a dech se zastavil