1. Když jsi byla dívka, učil jsem Tě lítat,
snad by mi každý záviděl,
ve dvou to bylo snadný, uválet trávu jarní,
jít cestou známou za štěstím.
R: Proč mu stačí tak málo, aby život si vzal,
smrt nás v anděly promění,
možná je osud jít zas dál,
protože život a láska si někdy nerozuí,
zůstane navěky vzdálená,
já jen chtěl s ní žít.
2. Teď už není nikdo, komu bych sílu dával
komu bych přání splnit směl.
Ne, to nejsou fámy, to je svět se brání,
kdybych ho láskou zničit chtěl.
R: 2x
