Veronika, láska má, hladkou, bílou kůži má,
po kérce však prahne; já jí říkám: Ach, ne!
Ty snad myslíš kozama!

Když se necháš tetovat, tak já začnu fetovat;
klidně jedním dechem sjedu pikslu s techem;
ještě budeš litovat!

Je to tvrdá palice, teď šílí po ní Valdice;
ona je prý božská, a ze mě je troska
závislá jen na Nice.