Verše strádají
bezkrevnou nemocí.
Víčka volají
po spánku po půlnocích.
Dosud nikdy dřív
nebál se víc
prázdných papírů
a ráno že poví zas nic.
A tak se vyznává
že chybí mu vyznání,
zvonečky nápadů
jsou nehybné bez cinkání.
Týdny míjejí
co ty s tím básniku?
Kolem oceán
zbloudilých námořníků.
R: Volní jak hodiny v řetězech roků
takoví můžeme být.
Pošlapat ciferník tisíci kroků
ven z kola nemůžem jít.
Dosud nikdy dřív
tak jako dnes
nepočítal dny
a kolikrát může se splést
dosud nikdy dřív
nebál se víc
prázdných papírů
a ráno že poví zas nic
R: Volní jak hodiny ...
pošlapat ciferník tisíci kroků
ven z kola nemůžem jít
