Jako malované jsou sny které spřádáš.
Mě do nich vtahuješ bez ptaní.
Měla bych odejít.
Když jsem otvírala dveře
ty všechno jsi neřek'
a teď říct neumím ti ne,
proč právě já ?

Kdyby sis hrál třeba na krále
stokrát zalhal já ti uvěřím,
protože chci.
Já vůbec nevím co dál,
čert aby tě vzal,
nejsem jen zblázněná.
Je v tom něco víc.

Co umíníš si za tím jdeš,
jak získat lidi na svou stranu víš.
Všechny nějak přesvědčíš.
Jak hluboko pod kůži tě mám
v tom zvláštním násilí jsi sám,
možná tím všechno jednou poničíš.

Číslo jsi byl a máš i pár vroubků
já slyšet to musela od druhých
to bolí víš?
teď ale nechat tě jít
stejně nebyl by klid
nejsem jen zblázněná
je v tom něco víc.