Zima už končí a sama teď ví
že je z módy plášť ledový krásy
vrcholky hor ještě pokořil sníh
jenže jaro se o slovo hlásí
Horal jde z hor, schází do údolí
slunce večerní na cestu září
dychtivě dívá se po okolí
vánek hladí ho po obou tvářích

Horal jde z hor, schází do údolí
za tou dívkou, co ve snech se zdá ti
čeká, že svý ANO mu odpoví
a pak spolu, že do hor se vrátí
Přes celou zimu pro ně budoval
novej domov, tak jak jí to slíbil
přichází dnes na první jarní bál
na něm čeká, ví, že se mu líbí (čeká, ví, že se mu líbí)

Horal jde z hor, schází do údolí
zatím život napsal další řádky
netuší, co přijde, co zabolí
že čas dlouhej byl, než přišel zpátky
Přichází z hor dolů do údolí
v duchu jí v náručí svírá
netuší, co přijde, co zabolí
a ten nahoře smutně se dívá

Bubínky duní, dudáci dují
tanečníci v kole víří
tóny houslí vzduchem poletují
jako pobláznění netopýři
Kolují poháry s medovinou
pije dívka, co ve snech se zdá ti
jenže si vybrala náruč jinou
a tvou lásku už těžko ti vrátí (lásku už těžko ti vrátí)

Horal jde z hor, schází do údolí
dveře otvírá, snad zrak ho šálí
v objetí vidí tam dívku svou stát
a ten pohled srdce mu spálí
Deště jdou z hor, přijdou do údolí
zaplaví ves, noční spáče
netuší nikdo proč, nikdo neví
že to zlomený srdce teď pláče (že to zlomený srdce tak pláče)