Do navijárny igelitu jezdím ve svém bakelitu
trávit svoje směny večerní.
A než navinu 1. špulku, v lahváči už jenom půlku,
gdegdo z vás mě možná očerní.
REF1: Špulka a já své okolí nezajímá, ničím jej neruší.
Špulka a já jsme přátelé bližší než se zdá.
Přikovaný jak ke coolu jsem k ní jen ze svého úlu,
vyletím hned šustí hlavou mou.
A zatímco ostatní spí, má parta se mnou navíjí,
tmou průmyslovou špulku za špulkou.
REF2: Špulka a já své okolí nezajímá, ničím jej neruší.
Špulka a já ji objímám, nikdo z vás netuší,
do čeho kdo ráno jim salát dá.
Špulka a já jsme přátelé bližší než se zdá.
Kašlu na všechny materiály,
koukám jen na seriály
bezduché, jak špulky bezuché.
To od nich se to odvíjí,
jak stroj můj igelit navíjí,
můj život plný prázdných rolí dál.
REF2
