R1: Gdyž umírajú staré koně,
na snopku sena nebo slámy,
nikde tu není lásky pro ně,
pro jejich tiché umírání.
1. A co to bývávalo slávy
o svatbách, bílé pentle v hřívě,
kolikrát klonívali hlavy
k povelu smrti zádumčivě.
2. Tých skal co z lomú vytrhali,
tých brázd co ryli z těžkých hlín
a ten snopek dechu malý
nemožú dostat ze slabin.
R: A tak tu ležá, dotrhává život svúj čas
jak tenkú nitku.
A rorýs co tu snimi spávál,
klobe jím smutně na kopýtku.
A černý kovář,co jich gdysi kovál,
utře si z čela chmuru zlú a nové koně zase ková,
R2: Co staré koně,
co staré koně,
co staré koně vyvezú...
