R: Leží na zemi a zpívá,
leží na zemi a přemítá,
leží, do nebe se dívá,
je-li pravda stále ukrytá
jen tam…?
Tělo do země mu vrůstá,
stromy kořenů ho vítají,
oči otevřou i ústa,
pohledem se zeptají:
„Jsi sám?“
1. Tělo do země mu vrůstá,
až někam k pramenům,
tiše říkají mu: “Zůstaň,
své žízně
zbav se a podívej…
Vstříc ti jdou ruce kořenů,
nech se obejmout
a s mízou stoupej výš a výš…“
R:
2. Staň se javorem a vnímej,
jak šeptá listoví,
nad vrcholy hor se vznes
na křídlech ptáků,
jako batole se dívej,
vítr ti napoví,
na své zavolej
a úctu vzdej jim.
Jak? Víš sám…
Lado!
Živo!
Rode!
Velese!
R:
3. Tělo do země mu vrůstá,
až někam k pramenům,
tiše říkají mu: „Zůstaň,
své žízně zbav se a podívej…
Vstříc ti jdou ruce kořenů,
nech se obejmout
a s mízou vzhůru stoupej,
staň se javorem a vnímej
jak šeptá listoví,
nad vrcholy hor se vznes
na křídlech ptáků,
jako batole se dívej,
vítr ti napoví,
na své zavolej
a úctu vzdej jim.
Jak? Víš sám…“
Lado!
Živo!
Rode!
Velese!
