1. Krajinou stromů, luk a strání
a cest, co nemaj' žádnej cíl,
kde nikdo neví, co mu brání,
aby ten kraj navždy opustil,
krajinu stromů, luk a strání.
2. Proč dnešním jitrem slunce svítí
o něco míň, než předminulé ráno,
ze strání ztratilo se kvítí,
zas přišel podzim, a tím to bude dáno,
pavouk si ustlal ve svých sítích.
R: Nedávno prošel malíř krajinou, prošel krajinou,
celou ji po svém vymaloval, vymaloval,
snad každou barvu měnil za jinou,
pak zbalil štětce, odešel zas dál,
v těch jeho barvách byl cítit stesk,
maloval z lásky, a ne pro potlesk.
3. Nad polem krouží hejna vran,
jen vítr prohání se krajem,
rozfouká listí do všech stran,
nehřeje slunce, už nemá asi zájem,
zavřelo zámky nebeských bran.
R:
4.=1. + krajinu stromů, luk a strání ...
