1. Rybář chytil rybu a byl tomu rád,
vtom však vylez' potkan z díry, začal mu ji žrát,
rybář, jak to uviděl, malou radost měl,
popad' kámen do ruky a k potkanovi děl:
R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys rybu mít,
to si musíš, milej hochu, taky ulovit,
já ti půjčím udici a chyť si na ni bělici,
bělice ti postačí, to je ryba vonačí."
2. Potkan zle se zasmál a žral rybu dál,
rybáře zlost popadla, po hlavě ho vzal,
jiný po tý ráně byl by v Pánu hned,
potkan se jen votřepal a po svým dál si ved':
R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys ji zas mít,
to si musíš, milej pane, jinou ulovit,
vem si svoji udici a chyť si na ni bělici,
bělice ti postačí, to je ryba vonačí."
*: Nevesele ale končívá, kdo na sebe jenom myslívá,
vona ta ryba byla otrávená, potkan po ní pad',
z toho plyne poučení: nelze cizí žrát.
