Ledový vítr nevadí, hlavně když kráčíš kam chceš jít,
studená zem ti prozradí, žes ještě nezapomněl žít
v kapse pár cigaret a zimou zkřehlý ret, nemáš rád dilema proč být.
A cvočky v džínách svítící na zimním slunci jako šperk,
staly se tvojí světlicí, na život měl si dobrej merk,
kouzelný divadlo,řeky jak zrcadlo i stromy bílý polštář skryl.
Rev : Chytnout ještě svítání,v zádech vítr,v očích setkání,
hlídat soumrak večer při ohních a pít z dlaní roze - hřátý sníh
a pak táhnout pořád dál,každý z nás je zimní král,
každý z nás je zimní král.
Jak peří sníh zas na zem pad,potmě já tuhle cestu splet,
kraj obléknul si zimní šat,splynul jsem s řekou siluet,
ledová vánice,zavátá silnice,stín postav jako dlouhej had.
V dálce jsem zahlíd jejich krok,v mlze jsou těžko k poznání,
za sebou tisíc malých stop,šplhají vzhrůru po stráni.
Zimou je vidět dech,krůpěje ve vlasech,mizejí z města spěchání.
Rev : Chytnout ještě svítání . . .
. . . je zimní král.
