capo III.
Nádražní svět v dálce mizí
na západě hasne všední den
za zády mám stíny města
jako špatnej včerejší můj sen
vlak se vine po úbočí
koleje mu cestu značí tmou
co mám tolik ráda to je
v tuhle chvíli právě přede mnou
R: Teď myslím na měsíční pláně v horách
cestou k nim se zpívat naučím
když potom ze sedla hor měsíc vstává
ten zázrak písní pozdravím
Tak opouštím kluka i když
smutek v očích na nádraží měl
dál chci věřit že by se mnou
naproti těm horám jednou šel
Jak tažní ptáci pokaždý se
k němu vracím cestou toulavou
však smaragdový nebe chci mít
jako vždycky nízko nad hlavou
R:
Když nad východním obzorem pak
ranní slunce mraky pozlatí
touhu mám mít rychlý koně
nasednout a trhnout opratí
Vetchý mapy poskládám
když paprsky pláně ozdobí
tak jako vždycky houni stáčím
balím začouzený nádobí
R:
