Hrál kdosi na hoboj
Ten tón nádherně zní
A kdo má v duši své nepokoj
V té chvíli rozumí

Stál a tiše poslouchal
Bál se odejít
Jakoby zvon v srdci mu rozhoupá
A dá na poplach bít

Dřív než tóny doznějí
o něco dřív než půjdem spát
Poznává že má jen naději
Kdo srdcem naslouchá