1. Dávno se známe, dávno víme
čím jsme si blíž a čím jsme dál
dávno se ve dvou pokoušíme
číst co čas nedopsal.
2. Víš trochu víc než náhlý známý
znáš moji kůži, tep i hlas
hádáme, kdo z nás víc se brání
odložit cit na rozkaz.
R: Náhodám mlčky překládám
nahé otázky tvých doteků
když ztrácíme síly
a láska v té chvíli
má příchuť útěků.
3. Ptáme se tmy, už známe rána
stesk černobílých loučení
spánek se vzdal, noc je nedospána
zbývá pokušení.
R: Trápení tiše kreslím slova
když samota tvé oči má
a nadbíhám času
jak vítr tvým vlasům
jak touha tvá i má.
4. Málo se známe, málo víme
čím jsme si blíž a čím jsme dál
dávno se ve dvou pokoušíme
číst, co čas nedopsal
číst, co nedopsal.
