1. Po koleji rezatý supí vlak,
nemá cíl, uhání vzhůru strání,
žádný cestující není v něm, on jede jenom tak,
a žádný mašinfíra mu nebrání.
R: Ten vlak má zelenou snad ve všech stanicích
a každej ví, že vozil vždycky smích,
kolikrát mašinfíra velel: seskočit,
tak, hoši, dolů, tlačit, ať jsme na kopcích!

2. Naposledy jede cestou stokrát známou,
prach uhýbá pod koly, chce si hrát,
starý vlak, co kdysi tolikrát se rozjížděl se slávou,
má se své železnice vzdát.
R:

3. Za pár kilometrů tahle cesta skončí,
starý vlak zůstane v depu stát,
a vzpomenou si na něj jenom kluci, když se loučí
s osadou, kam jezdil jejich vlak.
R:
R: