ve 4 ráno hudba končí
stoly jsou polité ubrusy na zemi
René shání trávu nikdo už nemá
prvním ranním vlakem vracíme se zpět
opřený o popelnici očumuju na krajnici
u cesty z týhle díry
pak se vracím nevím jestli něco ztrácím když se motám půl života
uprostřed týhle díry
opřeni o popelnici očumujem na krajnici
u cesty z týhle díry
nevím jestli to znáš taky vždycky když vidím mraky mám hroznou chuť
vypadnout z týhle díry
R: a já si marně vzpomínám na to co jsem kdysi chtěl
možná nic tak zvláštního ale tohle teda ne
jen si marně vzpomínám na to kam jsem odešel
a nevrátil a zabloudil a poztrácel
a on si marně vzpomíná na to co snad kdysi chtěl
možná nic tak zvláštního ale tohle teda ne
jen si marně vzpomíná na to kam snad odešel
a nevrátil a zabloudil a poztrácel
