dveře do pokoje
nikdo už nepřijde
večeče na stole
vteřina bez konce
už se bavím jen se svojí stolní lampou
posledním zdrojem světla, je žhavá jako já
už se směju jen když vedem těžké bitvy
společně s otvírákem skrze rez zuby se zubí
skřípe to, skřípe to
jako když se směju já na stěně hodiny
dávno čas neměří světlo nebo tma
na tom už nezáleží na stěně hodiny
dávno čas neměří světlo nebo tma
na tom už nezáleží už se toulám jen
ve svojí hlavě nebo jen tak pokojem
už se vracím jen do svojí hlavy
nebo jen tak ...
dveře do pokoje jsou otevřené dokořán
nikdo už nepřijde nezbude než usnout sám
večeře na stole za chvíli bude studená
vteřina bez konce ... za oknem vesmír
v těle se duše rozpíná
