*: Zazpívej, Véno, everybody, Véno,
tvůj hlas, ten vrátí éru jazzovou!
1. Jako dítě pětileté prožíval jsem bezstarostné časy,
měl jsem vizáž andělíčka a na lebce kučeravé vlasy,
léta ale přibývala a z mé krásy dačo zmizelo,
dnes po celé délce hlavy už si můžu ťukat na čelo.
2. Kdepak jsou ty krásné časy, kdy mně v partě říkávali "Máňa",
odvál je stříbrný vítr, jak to kdysi sepsal Šrámek Fráňa,
život se mnou míchal karty a já s ním hrál "hop anebo trop",
"hop" většinou nevyšlo, a zvláště jednou na betoně flop.
R: A proto naber dech, Véno, usměj se, Véno,
lebku přestaň máčet vodou březovou,
zazpívej, Véno, everybody, Véno,
tvůj hlas, ten vrátí éru jazzovou!
Rec: Jo, jazz - to je moje krédo! Všimněte si, prosím, mé
doprovodné jazzové kapely - teď právě bravurně mění D-dur
za A7, a ty synkopy jim může závidět i sám Charlie Valdauf!
3. Jednou budu populární, a to moji samolibost těší,
snad mě jenom trochu mrzí, že nebudu první Véna s pleší,
porostu na poli slávy, všichni budou takhle maličký,
pak Lokálka může místo muziky hrát v parku kuličky.
R: + zazpívej, Véno ... Jazz!
