Razcvětaly jabloni i gruši, poplyli tumany nad rekoj,
vychadila na běreg Kaťuša, na vysokij, na běreg krutoj.
Vychadila, pěsňu zavadila pro stěpnovo - sizovo orla.
Pro tavo, katorovo ljubila, pro tavo, či pisma běregla.
Oj, ty pěsňa, pěseňka děvična,ty leti za jasnym solncem vsled.
I bajcu na dalněm pograničje ot katjuši peredaj privět.
Pusť on vzpomnit děvušku prostuju, pusť uslyšit, kak ona pajot.
Pusť on zemlju berežjot rodnuju a ljubiť Kaťušu sběrežjot.
