1. Do duše vkrádají se pochybnosti,
střípky nejistot a střepy zlosti,
život se čekárnou tak náhle pro mne stal,
co bude zítra, za týden a dál,
ty sis jen hrál a pořád se smál,
plnými hrstmi bral jsi a bral,
a teď, teď krčíš rameny, chceš ještě víc,
netušíš vůbec, že já už nemám nic,
kde jsou mé iluze, má tajná přání,
nemáme ani ty, ani já zdání.
R: Tak tě prosím: vyndej teď obsah svých tajných šuplíků,
sbal si jej do kufru, odejdi bez křiku.
2. Nekrč už rameny, nechtěj po mně víc,
pochop už konečně, že nemám vůbec nic,
pohřbené iluze a jedno vroucí přání,
ty se ptáš, jaké - dík, dík za optání.
R:
R: Naposled prosím: vyndej teď obsah svých tajných šuplíků,
sbal si jej do kufru, odejdi bez křiku.
