Ospalá vrátnice a na polici poslední dva klíče,
v skleněné vitrínce se smutně krčí pro turisty kýče.
Vrzavé schodiště, ošlapané snad milióny kroků,
kráčíte nejistě, vnímáš jen křivku jejích boků.
Manželský postele a vycházková uniforma v skříni,
zelená košile, ty zatím dumáš o svatební síni.
Hodinky na ruce, které tvůj čas tak neúprosně měří,
kdy sáhneš po klice těch oprýskaných hotelových dveří.
Kdy vstaneš z postele a městem v předpisovém saku,
vůbec ne vesele ji budeš doprovázet k poslednímu vlaku.
Kdy ještě ucítíš naposled ve svých její teplé dlaně,
zašeptáš tiše: "Piš", a její pusa bude chutnat slaně.
Kdy trochu zklamaně a smutně projdeš pod nápisem východ,
kdy řekneš na bráně: "Vojín XY vám hlásí příchod..."
