Sedáváme zvečera s Madlou u buku,
vodím ji až za šera domů za ruku.
Její otec nadlesní doma o svý Madle sní,
kluci říkaj: "Dej si bacha, nechoď Karle s ní."
R: Na osadě hráli na harmoniku, aby jsme se báli,
jen tak ze zvyku, dole u Kocáby, kuňkaly dvě žáby,
lesní ten doma běsní, že na to hajnej nestačí,
denně mu zaručeně v revíru někdo pytlačí.
Jednou jsem se posadil s Madlou na pařez,
sotva jsem ji pohladil, vyčmuchal nás pes.
Hrozně jsme se ulekli, div jsme sebou nesekli,
jen tak tak tak nadlesnímu z mušky utekli.
