1. Z Ruánu stoupá dým, z horkých polen jde žár,
do rubáše Johanku převlík´ dráb, a chlubí se tím.
Ten kdo dlouhé vlasy jí stříhal, teď má rukavic pár,
tak stříbrný groš v dlani nepálí, kat mazlí se s ním,
hm, hm, hledě na ten dým.
R1: Jeanne D´Arc, v bílém jak anděl,
Jeanne D´Arc, krkavců houf se slét´,
jakou ti hráli, žár než spálil,
devatenáct tvých let, Jeanne D´Arc
2. Z Ruánu záře stoupá, nachem barví se kříž,
chudina zdarma se zahřát smí, a tlačí se blíž.
Kdosi zaslech´ Johančin pláč, a ten prý na ni sáh´,
a každý sved´ řeč na svůj vlastní šrám, a žvaní jak v snách,
hm, hm, jen o sobě sám.
R1: Jeanne D´Arc...
R2: Jeanne D´Arc, v bílém jak anděl,
Jeanne D´Arc, v plamenech stála jsi,
co na to řekneš, až tě církev,
za svatou prohlásí, Jeanne D´Arc
