1. V jednym dumku na Zarubku
měl raz chlopek švarnu robku
a ta robka teho chlopka rada nemjala.
Bo ten jeji chlopek dobrotisko byl,
on tej svoji robce všicko porobil,
čepani ji pomyl, bravku dával žrať,
děcka mušel kolibať.
2. Robil všecko, choval děcko,
taky to byl dobrotisko,
ale robka teho chlopka rada nemjala.
Štvero novych šatu, štvero střevice,
do kostela nešla, enem k muzice,
same šminkovani, sama parada,
chlopka nemjala rada.
3. A chlopisku - dobrotisku
slze kanum po fusisku,
jak to vidí, jak to slyší, jaka robka je.
Toš dožralo to chlopka, že tak hlupy byl,
do hospody zašel, vyplatu přepil,
a jak přišel domu, řval, jak hrom by bil,
a tu svoju robku zbil.
4. A včil ma robka rada chlopka,
jak on píská, ona hopka,
Hanysku sem, Hanysku tam, ja tě rada mam.
Věřte mi, luďkově, že to tak ma byť,
raz za čas třa robce kožuch vyprášiť
a pak je hodna tak jako ovečka
a ma rada chlopečka.
