1. Jsme břehy jedné řeky, jsme kola jedné káry,
nás pojí stejný osud, ať v dobrém nebo zlém,
když na Krakovské věži zatroubí trubač starý,
zas chytám svoji šavli a jsem plný naděje.
2. Jdem v ošuntělých šatech a sandály nás tlačí,
a slzy našich sester jak Jaroslavnin pláč,
zahrajte, harmoniky, ať lépe se nám kráčí,
jdem za svobodu bít se a je nám sedmnáct.
3. Co svoboda, že nespat, že porozbíjet vázy,
že vysmát se všem koním a jezdit rychlíkem,
na to jsme příliš vážní, nám ironie schází,
my za svobodou jinou teď krok za krokem jdem.
4. A koho vzíti s sebou, to kdyby člověk věděl,
a kdo bude náš vůdce, kdo prádlo bude prát
a kam se vrhnout nejdřív, a kdo si bude hledět,
jen aby ten svůj vozík dotáhl beze ztrát.
5. Je mrtev starý trubač, však dál zní jeho tóny,
velká je jeho láska, to věčné SOS,
[: jsme školáci, jsme děti, za chvíli bude zvonit
a z otevřených oken v rádiu hraje jazz. :]
