Nad řekou v údolí tmavým jako hlína, pod stěnou skály tam u tří pramenů,
když v noci srubem houká meluzína,
já do plecháče s kafem se dívám a taky do vadnoucích plamenů.
To místo stalo se mým trosečnickým vorem, záchranou plavbou co končí nedělí,
po který ráno se v městě za vobzorem,
sirény ozvou protivným tónem a dál to nebejvá moc veselý.
R: Najdi svůj vor, buď svým kapitánem,
vítr je klidnej a mraky nejdou níž,
volnost je tvým pátým oceánem,
kterým se dnem i nocí poplavíš.
Do kruhu z kamenů, do vyhaslejch polen poslal mi podzim svý psaní barevný,
z javorů listy se válej všude kolem,
na každým píše, já mám ten dojem, že mě zve k další plavbě objevný.
R: Najdi svůj vor, buď svým kapitánem,
vítr je klidnej a mraky nejdou blíž,
volnost je tvým pátým kapitánem,
kterým se dnem i nocí poplavíš.
