1. Tak už se škrábu strání plnou kamenů
a je mi fajn, vždyť každej z nich tu znám,
mě táta křtít dal vodou z horskejch pramenů,
tak mě to táhne zase domů k nám.
R: Na horách večer se slunce v krvi utápí,
i rána znám, jsou jako jabloň zjara bílý,
už mě nic netrápí, a slzy na tvářích
jsou jenom pot a kapky dešťový.
2. Tak už se škrábu strání plnou kamení,
za chvíli sad mi z dálky zavoní,
zůstanu stát u dřevěnýho stavení,
kde chladí stín těch bílejch jabloní.
R: Kolik je mejlí, kterejm záda jsem už ukázal,
kolik je cest, co vedly bůhvíkam,
kolik je písniček, co na nich jsem si zazpíval,
tohle je ta, která vedla mě zas k nám.
3.=1.
