Sčítání

1. Město se probouzí, už lampy zhasínaj,
s poslední cigaretou čekám na tramvaj,
po kapsách lístek asi stěží našel bych,
celou noc prochodil jsem v prázdnejch ulicích.



2. Vracím se domů, kde mě v bytě studeným
čeká jen vězení, co bylo mým i tvým,
tikání hodin s dvojnásobnou samotou,
nám kdysi přisouzenou slavnou porotou.


R: Já byl tvůj, nejsem víc, lásko má,
chtěl bych říct: hloupej byl příběh náš,
lásko má, uznáváš.


3. Stovky tvejch rozmarů a mejch přehnanejch gest,
hromádky lží a občas jedna velká lest,
večerní sčítání přes kytku kopretin,
kolik máš ty a kolik já mám těžkejch vin.

R:


4. Město se probouzí, už lampy zhasínaj,
kroky zní schodištěm a v tichu konec maj,
na tom už nezáleží, kdo z nás dvou to byl,
co zámek od domovních dveří vyměnil.