1: Máme na zahradě strom, jenom jedinej tam stojí
Když někdy v dálce zazní hrom, hrozně se o něj vždycky bojím
Aby ho vítr před bouří, z kořenů pevnejch nevyvrátil
A toho velikána snad, navěky abych neztratil
R: Až se to stane, jeho kmen uložte na pár dlouhejch let
Kytary z něj, to přísahám, budou vám všichni závidět
2: Kdyby snad umřel někdy – vím, stromům i ledem se to stává
Bude tu chybět jeho stín, kterej svým listím v létě dává
Sojky co večer ve větvích, na tomhle krásným ořešáku
Hádak se o to, která z nich, má všechny barvy soumraku
R: Až se to stane...
: Já už viděl stromů dost, byly krásnější a větší
V zemi, kde byl jsem jenom host, odkud se člověk domů těší
Koruny cedrů, sekvojí, zdobily hřbety kopců v horách
O tyhle obry mohutný, já ale nezažil jsem strach
R: Až se to stane...
