1. Mraky šedý jak olověný závaží
přines' vítr, co listí začal vát
na perón zapomenutýho nádraží,
kde na tvůj vlak já jsem čekal tolikrát.
2. Roky běží a trať už dávno zarůstá,
keře šípků tu rostou v kolejích,
smutnej dům, ve kterým nikdo nezůstal,
když vagónů pár odjelo posledních.
R: Vím ale jenom já, že nultej poledník to místo protíná,
jednou zastavil ten vlak a když jsem tě uviděl,
pro mě první vteřinou začal den.
3. Tak tu stojím a zase hlavu otáčím
jako dávno k rozbitejm hodinám,
místo růží v ruce kytku bodláčí
a v krku stáhnutým jen hořký sucho mám.
R:
